Upravit stránku

Často kladené otázky k dodávkám bezdrátových komunikací

Protože problematika bezdrátových komunikací je přeci jen poněkud vyjímečná a není dosud všeobecně známá, přinášíme zde několik odpovědí na některé, stále se opakující otázky.

Nejčastější otázky:

  • Jaké jsou základní podmínky pro možnost vybudování bezdrátového spoje?
    Obecně lze říci, že základními technickými podmínkami pro bezdrátové propojení dvou míst mikrovlnnými pojítky jsou:
    • Vhodná místa pro umístění a bezpečné upevnění antén (někdy i větších rozměrů) na obou koncových bodech,
    • vhodné prostory pro umístění vnitřních jednotek pojítek a případně dalších zařízení (UPS, převodníky, switche, příp. ocelová skříň apod.) na obou koncových místech,
    • přívody napájení 1x 230 V a připojení k IT infrastruktuře na obou koncových místech,
    • přímá viditelnost mezi oběma anténami na koncových místech spoje a technicky dostupná vzdálenost mezi anténami nebo
    • pokud není přímá viditelnost mezi koncovými anténami nebo je překročena dostupná vzdálenost antén, pak je třeba mít nebo nalézt možnost využití jednoho nebo i více tzv. retranslačních míst, která budou mít zajištěnu přímou viditelnost a dostupnou vzdálenot k anténám koncových bodů a budou vhodná pro umístění retranslační technologie (antény, vnitřní jednotky, UPS, napájení atd.).
  • Je pro správnou činnost mikrovlnných spojů potřeba opravdu plně přímá viditelnost mezi anténami?
    Ano, přímá viditelnost mezi dvěma anténami pojítka typu bod-bod je opravdu nezbytná. Můžeme si zjednodušeně představit, že vysílací paprsek se chová v těchto kmitočtech podobně jako světelný paprsek a jakákoliv překážka (i strom) znemožní komunikaci. Situace je dokonce ještě trochu složitější, protože komunikační paprsek není přímka mezi anténami, ale z energetického hlediska se vlastně jedná o doutníkovitý tvar (tzv.Fresnelova zóna) s různou šíří uprostřed (dle použitého kmitočtu) a i překážka v této Fresnelově zóně by způsobila značný útlum a proto se spoje navrhují tak, aby ani tato Fresnelova zóna nebyla porušena překážkami. Pokud není zajištěna přímá viditelnost mezi požadovanými koncovými body, lze mezi nimi vybudovat jeden nebo několik tzv. retranslačních bodů, které zajistí přímé viditelnosti mezi jednotlivými body postupně za sebou. Propojení je pak realizováno pomocí dvou nebo i více mikrovlnných spojů (tzv. skoků).
  • Jak je možné, že různí dodavatelé udávají u pojítek s obdobnými parametry různé maximální dosažitelné vzdálenosti komunikací?
    Zde je třeba rozlišovat mezi krajními technickými možnostmi pojítek a možnostmi pro reálný a bezpečný provoz. Při provozu pojítek působí na přenosovou kvalitu mnoho vnějších, hlavně povětrnostních vlivů, které nelze technicky ovlivnit a je třeba s nimi vždy počítat již při návrhu. Z tohoto důvodu se spoje navrhují s určitou rezervou výkonu, která zaručí, že i při velice silném negativním působení povětrnosti (např. přechod fronty, bouřka apod.) budou ještě spoje spolehlivě pracovat. Bez této rezervy jsou spoje schopny pracovat i na mnohonásobně vyšší vzdálenosti, než jsou běžně projektovány, avšak již při minimálním negativním vnějším vlivu by se spojení mohlo přerušovat a pro reálný provoz je tedy tento spoj nepoužitelný. Naše společnost velice dbá na to, aby spoje pracovaly spolehlivě bez ohledu na vnější vlivy a navrhujeme vždy dostatečnou výkonovou rezervu. Můžete se však setkat s dodavateli, kteří navrhují malou výkonovou rezervu a udávají pak i výrazně větší překlenutelné vzdálenosti mikrovlnným spojem se stejnými technickými parametry.
  • Jak je to s homologací a povolením k provozu pojítek?
    Každé mikrovlnné pojítko instalované v ČR musí mít tzv. homologaci, neboli schválení k provozu. Pokud je pojítko homologováno v ČR, musí mít vydáno Rozhodnutí o schválení technické způsobilosti rádiového zařízení k provozu v České republice nebo certifikát CE. Toto Rozhodnutí vydává certifikační orgán ČTÚ (Českého telekomunikačního úřadu) na základě laboratorního měření vlastností zařízení v pověřené certifikační laboratoři. Toto Rozhodnutí s originálem razítka výrobce nebo distributora by mělo být vždy součástí dodávky zařízení a na vlastním zařízení by měla být nalepena nálepka z označením čísla Rozhodnutí nebo značka CE. Na základě tohoto rozhodnutí nebo mezinárodní uznávané značky vydá výrobce nebo distributor zařízení tzv. Prohlášení o shodě, které je pro uživatele hlavním směrodatným dokumentem o tom, že zařízení smí provozovat. Bohužel ne všechna mikrovlnná pojítka na trhu mají všechny uvedené náležitosti a provozovatel se pak při jejich provozu vystavuje riziku citelného finančního postihu ze strany kontrolních orgánů ČTÚ.
    Každý provozovaný mikrovlnný spoj musí mít dále povolení k provozu. Toto je odlišný pojem od homologace, protože homologace řeší pouze obecnou situaci, že příslušné pojítko lze instalovat, kdežto Povolení k provozu je speciálním povolením ČTÚ provozovat konkrétní spoj. Pro každý konkrétní spoj je třeba pomocí speciální žádosti požádat ČTÚ o povolení k jeho provozu. Výjimku tvoří pouze spoje, které lze provozovat na základě tzv. Všeobecného oprávnění ČTÚ, což je obecné povolení pro všechny spoje určitých vlastností na území ČR. Na základě takovéhoto Všeobecného oprávnění jsou v ČR hojně provozována např. všechna tzv. "volná" pojítka v pásmu 2,4 GHz, 5 GHz nebo 10 GHz.
  • Mohu bez obav provozovat pojítka v tzv. volných pásmech nebo je to z důvodu možného rušení nebezpečné?
    Zde nelze úplně jednoznačně odpovědět. Pojítka v tzv. "volných" pásmech lze sice provozovat bezpoplatkově a bez nutnosti žádat ČTÚ o povolení každého spoje, ale spoje zase logicky nejsou ze strany ČTÚ koordinovány a je tedy jen na těch kdo spoje instalují, aby spoje projektovali opravdu zodpovědně a sami minimalizovali riziko vzájemného rušení těchto "volných" spojů.
    V místech, kde je a zřejmě i v budoucnu bude relativně malá hustota rádiových spojů (malé obce, okraje velkých měst, volný terén apod.) lze celkem bezpečně a bez obav navrhovat pojítka v tzv. "volných", tedy neregulovaných pásmech, protože v jedné lokalitě jich lze bez kolizí provozovat i několik současně (při zodpovědném projekčním řešení i několik desítek). V místech s velkou koncentrací průmyslu, organizací nebo spojů (např. centra větších měst, komunikační věže) je často problém najít ještě vhodné volné kanály a navíc je zde relativně vysoké nebezpečí rušení následnými novými spoji (obtížně se pak hledá zdroj rušení) a proto bychom v těchto případech doporučovali spíše využití bezpečnějších regulovaných kmitočtových pásem. Zkušený a solidní dodavatel spojů Vám doporučí pro Vás to nejlepší řešení.
  • Ale za používání regulovaného pásma musím platit – není to moc drahé?

    Za přidělení a provozování regulovaných kmitočtových kanálů se opravdu musí platit. Před lety byly dokonce tyto poplatky skutečně dosti vysoké, ale už řadu roků je cenová hladina už v opravdu rozumných mezích a u nízkokapacitních a středněkapacitních spojů jsou měsíční poplatky za jeden spoj v rámci jednotek tisíc korun. Tyto poplatky tedy nejsou tak výrazné proti tomu, že máte v případě regulovaného spoje máte od ČTÚ zaručenu ochranu proti rušení jinými mikrovlnými spoji.

  • Jak dlouho asi trvá výstavba jednoho mikrovlnného spoje?
    Zde je opravdu těžké jednoznačně odpovědět, protože vše velice záleží na druhu pojítka a hlavně na místní situaci. Vlastní výstavba jednoho spoje trvá obvykle jeden až dva dny, podstatně delší čas však může zabrat příprava realizace. Již několikrát jsme sice zrealizovali spoj za jeden den od požadavku zákazníka, ale to bylo v případě, že jsme znali konkrétní místo instalace, použili jsme místní nebo standardní ocelové konstrukce, pojítko bylo ve volném pásmu a měli jsme jej na skladě. V případě regulovaných kmitočtů je naopak třeba nejdříve provést výpočet kvality a požádat o přidělení kmitočtů a až pak následně podle přidělených kmitočtů objednat konkrétní pojítko, což vše může celkem zabrat až 6 týdnů. Velmi často se výstavba protahuje, pokud není mezi objekty přímá viditelnost a je třeba zajistit retranslační bod, kde je třeba někdy i dosti zdlouhavě vyjednávat i s několika majiteli objektů potenciálně vhodných pro retranslaci.