Upravit stránku

Jak jsme přinesli WIFI do ČR

Málokdo dnes už ví, že právě naše společnost kdysi zavedla v ČR dnes velice populární „volné“ kmitočtové pásmo 2,4 GHz. V tomto pásmu u nás nyní pracují tisíce WiFi pojítek a masově se používá pro připojení uživatelů k uzlům internetu a pro interiérové propojování počítačů do počítačových sítí.
Vše začalo již v roce 1992, tedy brzy po založení naší společnosti. Za všechno vlastně může jeden ze společníků naší společnosti Ing.Ivan Pazderský, dlouholetý aktivní radioamatér (OK1PI) a nebojme se to říci – vlastně „táta“ WiFi technologie v ČR.

Na veletrhu jsme narazili na tehdy převratnou novinku

Při návštěvě IT veletrhu Cebit v Hannoveru v roce 1992 jsme náhodou objevili malou kanadskou společnost Telesystems a jejich zajímavou síťovou kartu ARLAN s tehdy úplně novou a převratnou technologií rádiového síťového propojení.
Tato ISA karta byla určena pro vytváření interiérových bezkabelových sítí peer-to-peer rádiovým přenosem s rozprostřeným spektrem, bohužel však v kmitočtovém pásmu určeném pro americký trh. Protože Ivan Pazderský je fundovaný odborník a odmala nadšenec v oboru rádiových komunikací, tato dosud u nás neznámá technologie ho zaujala a ihned vycítil, že by mohla mít v IT velkou budoucnost. Poté co jsme zjistili, že společnost Telesystems připravuje i verzi pro evropský trh (v kmitočtovém pásmu 2,4 GHz), jsme se rozhodli, že se pokusíme tuto technologii přinést i do ČR. Se společností Telesystems jsme následně dohodli spolupráci a objednali první vzorky na testování. Předpokládáme, že jsme byli první, kdo začal v ČR seriózně pracovat na praktickém využívání Wi-Fi. Brzy po nás se tomuto oboru začala věnovat ještě jedna pražská společnost, se kterou jsme později navázali spolupráci.

Bezdrátová karta ARLAN

Nejdříve jsme museli zajistit příslušná povolení k provozování v ČR

Po uspokojivých výsledcích funkčních testů jsme se začali zajímat o legislativní stránku možného používání tohoto rádiového pojítka v ČR. Zahájili jsme proto jednání s Českým telekomunikačním úřadem (dále jen ČTÚ) a Testcomem (společnost Testcom tehdy pro ČTÚ zaštiťovala homologace rádiových pojítek a regulaci kmitočtového spektra) a zjistili, že pásmo 2,4 GHz je prozatím nevyužívané a v ČRnejsou ani dostatečné informace ani legislativa pro jeho užívání. Pátrali jsme tedy dále a zjistili, že v EU je opravdu pásmo 2,4 GHz s rozprostřeným spektrem určeno pro datové aplikace a tato pojítka lze dokonce (k našemu velkému potěšení) provozovat bez jakékoliv regulace a bezpoplatkově. O členství v EU a uznávání legislativy EU se nám tehdy však ještě ani nezdálo a bylo nám tedy jasné, že pokud chceme tato pojítka prodávat v ČR, bude zde třeba nejdříve „prošlapat legislativní cestičky“. Naštěstí jsme se u příslušných orgánů setkali se vstřícným přístupem a s ochotou sladit naši kmitočtovou politiku s pravidly v EU, avšak byly zde překážky v oblasti informací o tom, jak tato pojítka měřit pro homologaci a jak specifikovat povolení k jejich provozu. Bylo nám jasné, že pokud chceme tento proces urychlit, musíme tyto informace zajistit sami a předat těmto orgánům. To se nám nakonec ve spolupráci s výrobcem podařilo.
Na základě námi předaných technických požadavků EU na tato pojítka a metodiky jejich měření byly i pro ČR stanoveny závazné technické parametry a v Testcomu bylo koncem roku 1993 provedeno první homologační měření pojitka s rozprostřeným spektrem. Následně ČTÚ vystavil homologační certifikát, který osvědčoval, že pojítko ARLAN splňuje závazné technické parametry. V polovině roku 1994 bylo na naši žádost (a na základě námi předaných podkladů k povolení provozování v EU) vydáno Generální povolení č. MH-ČTÚ č. 01/1994, které umožňovalo instalovat a provozovat tato datová pojítka v ČR tzv. „volně“, tedy bez jakéhokoliv centrálního kmitočtového plánování a také bez zpoplatňování provozu těchto pojítek.
Tím jsme otevřeli legislativní cestu, pro budoucí masové používání těchto pojítek v ČR a zahájili jejich reálné instalace u našich zákazníků.

Jak jme „vytáhli“ pojítka 2,4 GHz z kanceláří na střechy

Jak již bylo výše uvedeno, tato pojítka byla výrobcem původně vyvinuta pouze pro účely bezkabelových síťových propojení počítačů v rámci kanceláří, tedy pro použití v interiéru. To mělo být s výhodou aplikováno tam, kde kabelové propojení není možné nebo vhodné (památkové objekty, mobilní a dočasné sítě atd.)
Z důvodu tehdy poměrně vysoké ceny těchto pojítek a domácí ekonomické situace byla však použitelnost pojítek pro tyto aplikace problematická, protože cena takto vytvořené sítě až řádově převyšovala cenu klasické kabelové sítě a zákazníci raději preferovali nízkou cenu klasické kabeláže i v případech velkých překážek jejího použití.
Zde se nám opět vyplatila erudovanost a rádiové zkušenosti Ivana Pazderského, který sedl a přepočítal výkonové parametry tohoto přenosově velice robustního spoje a přišel s teorií, že tato pojítka (původně určená pro interiérové použití) by bylo možné bez větších problémů s externími ziskovými anténami aplikovat i pro venkovní spoje a to i na poměrně značné vzdálenosti (mimochodem později jsme bez problémů realizovali až 30 km spoje). Tím by vznikla velice výhodná možnost budovat „dálkové“ rádiové datové spoje mezi budovami, v rámci města nebo dokonce i mezi městy, což byla dosud doména investičně i provozně velice drahých telekomunikačních rádiových pojítek. Těm už ARLAN mohl významně cenově konkurovat narozdíl od interních kabelových sítí.
Tato teorie byla z hlediska zvýšení využitelnosti velmi zajímavá. Netrvalo dlouho a praktickými zkouškami jsme ověřili, že teorie byla správná a tato pojítka jsou s externími ziskovými anténami seriózně použitelná i pro dálkové bezdrátové propojení. První skutečné aplikace u zákazníků a obchodní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat a tak jsme vlastně vytvořili úplně nový směr v aplikacích těchto pojítek – bezdrátové dálkové datové spoje s tehdy nevídanou přenosovou kapacitou 1 Mbit/s. Z původně téměř zatracované „hračky“ se rázem stal seriózní a obchodně úspěšný produkt.
V létě roku 1994 jsme uspořádali v Praze technický seminář, kde jsme ARLAN a jeho exteriérové použití již naplno představili počítačovým odborníkům. Tohoto semináře se zúčastnil i zástupce výrobce (který se mezitím přejmenoval na Aironet) z Kanady. Pikantní bylo, že tento zástupce výrobce stále kroutil hlavou co to tu vymýšlíme a nemohl uvěřit, že by jejich produkt byl schopný komunikovat na větší vzdálenosti a tvrdil že ani neslyšel, že by to dosud někdo ve světě takto použil.

Jak jsme „bojovali“ s anténami

Už při prvotním ověřování dálkových spojení jsme narazili na problém s externími anténami. Pojítko bylo totiž vybaveno pouze krátkou prutovou anténkou pro interiérové aplikace. Protože pásmo 2,4 GHz jsme v ČR „otevřeli“ až my, logicky zde nebyla k dispozici žádná zisková externí anténa pro toto kmitočtové pásmo a obdobně tomu bylo i v Evropě. Pokud jsme tedy chtěli používat pojítko s externími anténami, nezbylo nám nic jiného, než takovou anténu vyvinout a vyrobit.
První ověřovací pokusy proběhly se soustavou antén Phased Line, kterou používají radioamatéři v kmitočtově blízkém amatérském pásmu. Pro ověření funkčnosti dálkové komunikace to postačilo, nicméně bylo jasné, že pro seriózní aplikace bude třeba vyvinout antény přesně pro toto pásmo 2,4 GHz.
Ivan Pazderský tedy opět zasedl, navrhl a spočítal zářič pro parabolickou anténu. Protože jsme firma počítačová bez výrobního zázemí, první a nyní již trochu úsměvné amatérské ověřovací pokusy proběhly se zářičem vyrobeným z plechovky od kompotu, do něhož byl přesně umístěn laděný dipól a který byl vystředěn do ohniska běžné satelitní parabolické antény s průměrem 90 cm. I přes tyto amatérské podmínky však při testech na chrudimském letišti spoj vykazoval až překvapivě vynikající výsledky.
Když byla tedy ověřena funkčnost takovéto antény, navázali jsme spolupráci se špičkovými odborníky ve Výzkumném ústavu radarových zařízení v Opočínku u Pardubic a ti již profesionálně dopracovali návrh a výrobní dokumentaci této parabolické antény a následně jsme objednali i profesionální malosériovou výrobu těchto antén. Konečný návrh však profesionálně víceméně kopíruje tu původní plechovku od kompotu.

Protože parabolická anténa byla pro kratší vzdálenosti ziskově předimenzovaná, ve spolupráci s tímto ústavem jsme rovněž vyvinuli i menší plošnou sektorovou anténu. Anténa byla navržena na bázi sendvičové konstrukce dvou plošných spojů, kde přímo obrazce plošných spojů tvořily laděné soustavy anténních dipólů. Zajímavostí této antény bylo, že z důvodu pouze malosériové výroby se nevyplatilo vyrábět speciální plastový kryt a anténa byla umístěna v běžně prodávaném plastovém zásobníku na MC kazety. Ještě dodnes jsou občas na střechách „naše černé kufříky“ k vidění. Obě tyto antény byly úspěšně vyráběny řadu let a hojně používány i dalšími firmami, které začaly později po nás rovněž instalovat ARLAN i pojítka 2,4 GHz od jiných výrobců.

Naše první instalace Wi-Fi v ČR

V prvních konkrétních aplikacích u zákazníků se ARLAN již od roku 1993 s výhodou používal především pro bezdrátové propojení dvou nebo více vzdálených sítí LAN nebo pro připojení vzdálené stanice k síti LAN, kde i přes vyšší cenu spoje bylo jeho použití stále ekonomičtější nebo snadněji použitelné oproti budování často mnohakilometrového kabelového propojení (zvláště u spojů přes město). První takové aplikace proběhly například v Transportě Chrudim (ta byla první a mimochodem probíhala v den Silvestra v pozdních odpoledních hodinách), v Západočeské universitě v Plzni a v Dolech Nástup v Tušimicích.
Z dalších zajímavých o něco pozdějších aplikací můžeme vybrat poměrně plošně rozsáhlou zakázku pro Celní správu ČR, pro kterou jsme vybudovali více než 60 dálkových spojů po celé ČR. Spoje byly převážně v pohraničí a propojovaly buď několik úřadů v rámci města nebo vytvářely připojení hraničního přechodu k celnímu úřadu ve městě. Zajímavá byla rovněž zakázka pro Tepelné zásobování Brno, kde jsme nainstalovali (cca 20 spoji) propojení centrálního dispečinku s jednotlivými bezobslužnými lokálními kotelnami.
Další roky se již nesly ve znamení masového rozšiřování internetu a v aplikacích ARLANU nejdříve spíše pro páteřní propojování uzlů internetu a následně i pro připojování jednotlivých účastníků k uzlům internetu, což je až dodnes typické využití pro pojítka v pásmu 2,4 GHz.

A jak šel čas …

… přicházely stále nové a výkonnější modely ARLANU, stále více výrobců začalo vyrábět obdobná konkurenční pojítka i antény, stále více tuzemských společností se vrhlo na instalace WiFi, výrazně poklesly ceny, byla otevřena další „volná“ kmitočtová pásma a WiFi se stalo z původní zvláštnůstky pro „fajnšmekry“ běžným a cenově velice dostupným a tedy masovým řešením.
Naše společnost se po několika letech ve světle tohoto vývoje a našeho cíle být vždy o krok vpředu začala orientovat spíše na složitější a výkonnější pojítka a dnes už víceméně WiFi produkty neprodáváme a neinstalujeme.

Nicméně byli jsme to opravdu právě my, kdo to tady před téměř 25 lety všechno začal a „prošlapal cestičku“. Ale to jen pro zajímavost, dnes už je to vlastně jedno kdo s tím začal, hlavně že nám všem WiFi dobře slouží a pomohla především masovému rozšíření internetu v ČR.